Historici mapují osud štěpánovské rodačky Anny Kintnerové popravené v roce 1942

Památník ve Strašnicích
Autor: Susankovav, Wikimedia Com...

Anna Kintnerová je jedno ze jmen uvedených na pamětní desce obětem 2. světové války na památníku na štěpánovském náměstí. Pro ty, kteří by se rádi dozvěděli něco o jejím osudu a kteří možná již netuší, odkud pocházela, je určen tento článek. Historici Marek Kryl a Jaroslav Čvančara mapují v současné době osudy 545 českých vlastenců, obětí nacistických represí v době tzv. heydrichiády, a shání informace do chystané publikace tzv. „Pamětní knihy“, která bude již brzy vydána.

Anna Kintnerová se narodila 23. dubna 1905 v Dubějovické ulici č. p. 46 jako Anna Hatašová. Jejím otcem byl obuvník Josef Hataš, jehož rod pocházel se Sedmpán, maminkou byla Marie ze starého rodu štěpánovských Hospergrů. Později se přestěhovala do Prahy a v roce 1928 se na pražském Žižkově provdala za Josefa Kintnera. Od roku 1935 žila v pražských Vysočanech a v roce 1937, již jako rozvedená, se přestěhovala do Ruzyně u Prahy. Někdy v té době se seznámila s armádním letcem štáb. rotmistrem Rudolfem Jelenem, plukovníkem in memoriam, který po okupaci v roce 1939 odešel do Polska.

Po ústupu na východ před Němci byl zajat Rudou armádou a po internaci v několika trestních táborech se přes Oděsu, Turecko a Blízký východ dostal do Velké Británie. Zde v RAF létal nejprve u 24. dopravní perutě a od roku 1943 u 311. čsl. bombardovací perutě. Osudným se mu stal 10. leden 1945, kdy s celou posádkou zahynul ve výcvikovém a dopravním letounu Oxford PH404, a to po nárazu v husté mlze a silné bouři do hory ve skotském pohoří Cairngorms. Pohřben je na vojenském hřbitově v Brookwoodu. Říkalo se, že o popravě Anny se nikdy nedozvěděl.

Je pravděpodobné, že právě přátelství s letcem RAF se Anně stalo osudným. Gestapo bylo v mapování kontaktů na zahraniční emigranty velice důsledné a nepochybně pro ně bylo lákavé získat po Anně byt v luxusní ruzyňské vile. Přesné důvody jejího zatčení však nejsou známy a historici po nich pátrají.

30. 6. 1942 bylo na pražské kobyliské střelnici popraveno 71 lidí, mezi nimi hrdina protinacistického odboje generál Josef Mašín a také Anna. Před popravčí četu byla toho dne vyvedena jako 24. v pořadí. Podle následných zachovalých svědectví personálu z popraviště, projevili všichni před popravou velkou hrdost a statečnost. Jak v den výročí napsal historik Marek Kryl: „Jejich krev nebyla prolita zbytečně – nezapomínáme!!!“ Na pražském strašnickém hřbitově je vybudován památník všem obětem, kteří byli v roce 1942 na kobyliské střelnici zavražděni. 30. 6. 2026 zde právě historik Marek Kryl na památku všech popravených, tedy i Anny roz. Hatašové, položil věneček a zapálil svíčku. Nezapomínejme, jak těžké osudy prožíval náš národ v minulých dobách a také jak křehká může být demokracie.

Děkuji paní Evě Bílkové z č. p. 46 (Anna roz. Hatašová byla její teta) za poskytnutí fotografií a informací z rodinného archivu.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Zpravodaj Štěpánovska. Titulek je redakční.